Jak pomoci klientovi změnit návyky, když se mu nedaří začít

Klientka chce změnit návyky a začít procházkou po večeři. Domluvíte se na každodenní večerní chůzi. Na dalším setkání řekne, že nešla ani jednou. „Potřebuji víc disciplíny,“ dodá. Zeptejte se, co se stalo jeden konkrétní večer. Odpověď může ukázat, co v plánu chybělo.

V tomto smyšleném příkladu skončila úterní večeře v půl osmé. Klientka pomohla dítěti s úkoly, uklidila a v devět si sedla. Procházka, kterou si představovala, neměla v tom večeru jasné místo. Sebekritika vám neřekne, co změnit.

Se souhlasem klientky si projděte konkrétní okamžik

Zeptejte se: „Pomohlo by podívat se na jeden večer, kdy jste chtěla jít?“ Začněte posledním plánovaným pokusem, dokud si pamatuje podrobnosti. Co se stalo těsně předtím, než měla vyrazit? Co udělala místo toho?

Rozhovor by mohl pokračovat takto:

Kouč: „Co se stalo po úterní večeři?“
Klientka: „Syn potřeboval pomoct s úkoly. Když jsme skončili, chtěla jsem si sednout.“
Kouč: „Chtěla jste jít před úkoly, po nich, nebo až bude chvíle?“
Klientka: „Nerozhodla jsem se. Myslela jsem, že si čas najdu.“

Poslední odpověď je důležitá. „Více chodit“ udává směr. „V úterý po večeři dojít k bráně parku“ popisuje krok, který lze zasadit do skutečného večera. Než jej upřesníte, ověřte si, zda klientka stále chce právě tuto změnu.

Tři oblasti, kde hledat překážku

Model COM-B popisuje chování jako souhru schopností, příležitostí a motivace. Pomůže vám vybrat další otázku, aniž byste klientce přisuzovali nálepku.

• Schopnosti se týkají toho, co člověk ví a dokáže. Rozumí klientka zamýšlenému kroku? Má potřebné dovednosti nebo fyzické možnosti?
• Příležitosti tvoří podmínky kolem ní: čas, prostředí, dostupné prostředky a potřeby ostatních. Plán může být jasný a žádoucí, přesto se pro něj nemusí najít místo.
• Motivace zahrnuje promyšlené priority, pocity i navyklé reakce. Klientka může obecně chtít chodit, ale v devět večer pro ni bude důležitější odpočinek, blízkost nebo úleva po náročném dni.

Tyto oblasti se mohou překrývat. Když večer zaplní domácí úkoly, důležitou roli mají příležitosti. Ptejte se; nezařazujte potíže hned do jediné kategorie. Také poznatky o vztahu záměru a chování připomínají, že vyslovené přání ještě není úplným plánem.

Rozhovor, který můžete vést při příštím setkání

Začněte konkrétním dnem. Podle klientčina popisu pak zvolte další otázku.

1. Začněte dnem: „Na kterou část večera se máme podívat blíž?“ Pokud klientka neumí určit začátek, možná má zatím jen záměr.
2. Co bylo těžké udělat? „Bylo něco nejasné, nezvyklé nebo obtížné?“ Odpověď „Nevím, co se počítá“ volá po jasnějším prvním kroku.
3. Co umožňoval den? „Co vám to ten den usnadnilo nebo ztížilo?“ Pokud plánovaný čas zabrala péče o dítě či směna, může být problém právě v čase. Připomínka nevytvoří volnou chvíli.
4. Na čem v tu chvíli záleželo? „Co pro vás bylo důležité, když přišel ten okamžik?“ Pokud potřebovala půl hodiny klidu, prozkoumejte tuto potřebu. Odpočinek není důkaz slabého odhodlání.
5. Rozhodněte společně: „Co z toho bychom mohli změnit jako první?“ Klientka může vidět možnost, kterou jste přehlédli. Pokud nic nemůže ovlivnit, vraťte se k cíli nebo načasování, než vznikne nový závazek.

Odpověď často ukazuje víc směry. „Zapomněla jsem, protože jsem přišla pozdě“ naznačuje chybějící podnět i nedostatek času. „Nevím, kam jít, a nechci chodit sama potmě“ otevírá otázku jasnosti i prostředí. Doptávejte se, dokud společně nenajdete užitečný první pokus.

Jedna vynechaná procházka, tři možné další kroky

Cíl zůstává stejný. Když se ale změní to, co o překážce víte, musí se změnit i další krok.

Pokud chybí jasnost nebo schopnost: Klientka říká: „Nevím, jestli se krátká procházka počítá, a tak čekám, až bude čas na pořádnou.“ Zeptejte se, jak by mohl vypadat dostatečně jasný začátek. Vybere si známou trasu na konec ulice a zpět. Domluvte se, že ji zkusí, a příště proberte, zda to bylo zvládnutelné.

Pokud chybí příležitost: „Hned po večeři začínají úkoly. Nemůžu odejít.“ Zeptejte se, zda je jinde krátká volná chvíle, nebo zda je třeba změnit cíl. Možná zvládne tento týden dvakrát deset minut chůze po odvedení dítěte do školy. Možná je poctivější procházku odložit, dokud se rodinný režim nezmění. Rozhodne klientka.

Pokud v danou chvíli potřebuje především odpočinek: Tentokrát má volný večer, ale říká: „Když přijdu domů, chci vypnout a rovnou si sednu.“ Zeptejte se, co jí měla procházka přinést. Chtěla-li pauzu mezi prací a rodinou, může jí víc vyhovovat krátká procházka hned po práci. Pokud teď potřebuje klid víc než pohyb, vhodnějším cílem může být jiný způsob odpočinku. Chce-li stále chodit, může si vybrat krátkou trasu od práce před cestou domů. Příště se ptejte, zda tato chvíle nastala a zda procházka přinesla očekávanou pauzu.

Stejné otázky použijte u jiného návyku

Představte si dalšího smyšleného klienta, který by chtěl před spaním zvolnit. Místo toho večer dál odpovídá na pracovní zprávy. „Přestaňte kontrolovat telefon“ se řekne snadno, ale situaci to nevysvětluje.

Nejdřív určete, co by chtěl dělat. Znamená zvolnit odložit telefon v půl desáté, deset minut číst, nebo končit práci v určitou hodinu? Pak se ptejte na poslední večer. Musel na zprávy reagovat kvůli práci? Čekal kolega rychlou odpověď? Nebo sám vyprazdňoval schránku, protože se pak méně obával zítřka?

Pokud neví, jaký večerní návyk chce, pomozte mu pojmenovat malý krok, který by uvítal. Pokud zaměstnavatel očekává večerní dostupnost, osobní připomínka tuto povinnost nevyřeší. Klient možná může vyjasnit očekávané reakční doby nebo vybrat den, kdy nemá službu; nepředpokládejte, že může práci prostě ignorovat. Jestli mu odpovídání přináší úlevu, zjistěte, co chce uzavřít a zda by pomohl krátký záznam pro předání práce na konci dne.

Jsou-li večerní odpovědi dobrovolné, může si klient zvolit krátký zápis před koncem pracovní doby a neurgentní zprávy nechat na ráno. Příště se ptejte, zda zápis vznikl a co udělal, když večer přišla zpráva.

Napište plán pro skutečný den

Oddělte krok od očekávaného výsledku. „Cítit se zdravěji“ nebo „lépe spát“ vysvětluje, proč klientovi záleží na změně. Neříká však, co má udělat po večeři nebo po příchodu pracovní zprávy. Plán kroku určuje okamžik, místo a první činnost. Záložní plán pojmenuje pravděpodobnou překážku a uskutečnitelnou reakci.

Když nastane [konkrétní situace], udělám [malý krok] na [místě]. Pokud nastane [pravděpodobná překážka], zkusím [proveditelnou náhradní možnost].

Klientka potvrdila, že má čas po odvedení dítěte do školy a o polední přestávce. Její plán může znít: „V úterý a ve čtvrtek po odvedení dítěte do školy dojdu na roh ulice a zpět, než půjdu domů. Pokud budu muset jet přímo do práce, projdu se pět minut o polední přestávce.“ První věta říká kdy, kde a co. Druhá pokrývá očekávané přerušení. Dobrý plán to je jen tehdy, pokud klientce obě možnosti zapadají do života. Jinak cíl upravte dřív, než doplníte kolonky.

Výzkum realizačních záměrů zkoumá toto předem vytvořené spojení mezi situací a činností. Konkrétní krok a náhradní možnost vám dávají něco, k čemu se lze při příštím setkání vrátit.

Hodnoťte plán, ne povahu člověka

Na dalším setkání nezačínejte otázkou „Dodržela jste to?“ Raději položte čtyři přesnější otázky:

1. „Nastala skutečně situace, kterou jsme vybrali?“
2. „Když nastala, začala jste? Co jste udělala?“
3. „Co pomohlo a co překáželo, včetně toho, co jsme nečekali?“
4. „Co příště ponechat, zmenšit, přesunout nebo vypustit?“

Odpovědi vedou k různým úpravám. Pokud se odchod od školy protáhl, zjistěte, zda vyšla polední náhradní varianta. Pokud ano, může se stát hlavním plánem; pokud ne, hledejte jinou příležitost. Pokud okamžik nastal, ale trasa byla příliš dlouhá, zkraťte ji nebo ujasněte první krok. Pokud náhradní možnost kolidovala s prací, najděte takovou, kterou klientka může ovlivnit. Pokud už chůze neslouží jejímu cíli, přestaňte upravovat procházku a proberte samotný cíl.

Nevydařený pokus říká něco o tom, jak plán zapadl do daného týdne. Ptejte se, co se klientka naučila a co chce zkusit dál. Ona vybírá, co zachová nebo změní; vy jí pomáháte, aby byl další pokus proveditelnější.

Zkuste tento rozhovor s jedním klientem a při dalším kontaktu společně vyhodnoťte jeden zvolený krok. U nového klienta ve vaší skupině může Fanobi shromáždit výchozí informace pomocí vstupního dotazníku; průběžné dotazníky a soukromé zprávy vám pomohou navázat. O dalším postupu rozhodujete společně s klientem.